A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Filipíny - Cestopisy

Výprava na Filipíny

Výprava na Filipíny

10. 3. 2012, den před odletem

Zatímco v ČR jaro ještě stále bojuje se zimou a venku vydatně sněží, začínáme balit a pomalu vyrážíme na cestu. O tom že to bude trochu dobrodružnější výprava není pochyb. Jelikož vůdčí osobnosti tamní odnože Al-Káidy jsou už převážně pod zámkem a zbylé fragmenty operují na nejjižnějších, turismem nedotčených ostrovech, zajímají mě především jedovatá zvířata. Téměř stomilionové Filipíny mají kolem 7000 ostrovů, na nichž žije mimo jiné velké množství hadů. Z těch jedovatých je to - alespoň na Palawanu - asi devět druhů zmijí, jeden druh kobry a mimochodem taky mořský had vodnář - nejjedovatější had planety s desetkrát účinnějším jedem než je jed černé mamby. Ten má však obvykle dobrou náladu a často zapomene při kousnutí vypustit jed. Je ale údajně „velmi zvědavý a přítulný“ :-) Krom toho jsem se dočetl, že hadi kteří mají kulaté oči, obvykle jedovatí nejsou - i když mají zuby. Z toho vyplývá - pokud vás uštkne had s kulatýma očima, netřeba propadat panice. Filipíny také spadají do ohnivého kruhu, takže zemětřesení, tsunami a sopečné erupce tu jsou na denním pořádku. Aspoň, že období tajfunů je až v létě.

Vyrážíme z Prahy s Emirates krásným boxingem 777-300 do Dubaje šestihodinovým letem, pak nás po čtyřhodinové pauze čeká dalších osm hodin letu do Manily a následně let vrtulákem na Palawan. Z vrtuláka mám největší obavy, jelikož se pomalu vleze k nám do obýváku a přistává na trávě na „letišti“, kde polovinu dne nejde elektřina. Místní letecká společnost vytrvale nereaguje na emaily a nezvedá ani telefony, takže letenka přímo do El Nida zatím není vůbec jistá. Asi ji budeme řešit až na místě. Aspoň že máme tu zpáteční, která se kupodivu zabookovat dopředu dá. Možná nás bude čekat alternativní cesta na Palawan - let do Puerto Princessy a následně 5 - 8 hodinová cesta necesta džunglí místní dopravou, kde kromě lidí většinu sedadel obsadí slepice, živá prasata nebo pytle brambor a cementu. Rezervace ubytování v našich chatkách je však potvrzena (sice na zkomolené jméno, ale přece), takže aspoň to vypadá slibně.

Před letem vrtulákem prý každého pečlivě zváží a pokud se i se zavazadly nevleze pod 85 kilo, hrozí společnost dalším letem. Váhový limit je 10 kilo na osobu včetně příručního zavazadla, což je docela přísné, ale vzhledem k velikosti vrtuláku docela pochopitelné.

Po přistání v Manile vyzvedáváme kufry, měníme dolary za PHP a zaháníme hlad v místním KFC. Poté se přesouváme ke sjednanému ubytování v Salem guesthouse, který se - jak pyšně inzerují - nachází pět minut od všech letišť v Manile. Libor a Zuzka zůstávají na hlavním ostrově a směřují k osmému divu světa, k rýžovým terasám Banaue. Taxík stál na naše asi 35 korun. Platíme 1400 pesos za pokoj, zatímco Světlana našla podobný pokoj jen za 350 pesos. Ubytování je celkem pěkné, je tu dokonce i TV a klimatizace. Zvenku k nám proniká noční ruch Manily. Probouzím se o půlnoci. Už nemůžu dál spát, časový posun je plus sedm hodin.

Ráno vyrážíme k domestic airport a čeká nás přelet na Palawan. Operuje tu hned několik místních leteckých společností, mají k dispozici dokonce celé čtyři terminály. My si připlácíme za dražší letenku u společnosti ITI, která jako téměř jediná nabízí lety přímo do El Nida. V salónku dostáváme džus a výborné muffiny a poté již následuje povinné vážení zavazadel i cestujících. Zdá se, že jsme prošli. Připlácíme jen 500 pesos za nadváhu. Ještě v rychlosti probíhá bezpečnostní školení v salónku a následuje boarding. Létá se německými dorniery pro 18 osob, ITI vlastní pouze čtyři tato letadélka. A už jsme ve vzduchu. Z pod ciferníku a z celé kabiny se valí hustý bílý dým, který pilot znuděně rozhání rukou na strany. Divíme se, jak přes něj může vůbec něco vidět :-) Přelétáme nad jezerem Taal se svou slavnou sopkou a následně přes ostrov Mindoro a Busuanga směr Palawan.

Další den vyrážíme na jednu z místních „tours“, konkrétně tour C. Řidič škrtne dráty o sebe a vyplouváme. Míjíme Helicopter island, kde se nedávno natáčela švédská Survivor a míříme k ostrovu Matinloc. První zastávka je Hidden beach - doslova jako z filmu Pláž. Chvilku šnorchlujeme a pak pokračujeme dál. Míjíme pár bělostných pláží a než se na jedné z nich stihneme vykoupat, „kapitán“ chystá výborný oběd. Pak připlouváme k proslulé Secret beach, která je ukrytá za skalním útesem s lagunou, do které se musí proplavat dírou ve skále. Nádhera! Pak ještě nějaké to šnorchlování, Matinloc shrine s úžasným výhledem a zastávka na Helicopter island. Světlana s našimi sousedy ze Švédska si domlouvají ponory. Večer krátká návštěva jedné z místních restaurací a noční cesta pres hřbitov domů. V chatce nám v noci řádí plch, kravál jako blázen :-)

Den následující: Zatímco Světlana si dnes dává pauzu po včerejším red snapperu na večeři, zbytek výpravy vyráží s devítičlennou čínskou rodinkou na tour D neboli „beach tour.“ Začínáme krásným šnorchlováním v Pasangian cove (Cadlao lagoon) ostrova Cadlao, pokračujeme směrem k Nat nat beach, dále podél Ipil beach na nádhernou Papaya a Seven commandos beach, výborný oběd na Paradise beach a pak ještě malá zastávka na Bukal island. Zjišťujeme, že tropické ovoce běžně k dostání u nás chutná ve skutečnosti úplně jinak a má úplně jiné barvy :-) , pečený banán na špejli chutná rovněž výborně. Hned ráno jsme v moři půl metru od nohou zahlédli již zmíněného vodnáře - nejjedovatějšího hada planety, který se ale bohužel nechtěl fotit. Naštěstí nás alespoň neuštknul.

Následuje populární trip A - Lagoon tour. Vyrážíme na ostrov Miniloc, kde se i v současné době natáčí švédská Survivor. Některé časti pláží a jeskyně jsou proto zabedněné. Míjíme superluxusní resort Miniloc patřící k řetězci El Nido resorts, následně vplouváme úzkým průlivem do malé laguny s křišťálovou vodou. Na konci prozkoumáváme jeskyni, do které je ale docela fronta. Pak prolézáme další úzkou dírou ve skále do Secret lagoon, která dnes již „secret“ dávno není. Pak následuje na malé plážičce opět vynikající oběd a vplouváme do Velké laguny s ještě křišťálovější vodou. Zakončujeme opět na Seven commandos beach.

Večer pak absolvujeme šílenou jízdu tricyclem pulsující vesničkou na večeři. Jídlo je tu opravdu vynikající - mix evropské, filipínské, španělské a japonské kuchyně. Palačinka zde připomíná spíše obří koláč se zapečeným ovocem, nejčastěji banánem. Náš kanadský soused se svou filipínskou ženou vyrábí domácí sangrii z ovoce a boracayskeho rumu. Měli jsme také možnost ochutnat místní pivo San Miguel, které chutná úplně jako to naše. A za pouho pouhých pět korun. Venku se ozývají nejrůznější zvuky, které tipujeme na obří stromové žáby. Ráno pro změnu vřeští opice v kleci za naší chatkou.

Další den nás čeká poslední ze čtyř výletů - tour B neboli „cave tour“. Vyrážíme od Stunning vistas s italskou rodinkou. Prvni zástavkou je Pangalusian island se svým přeluxusním resortem, kde chtějí 20 – 30 000 pesos za noc! Vypadá ale opravdu nádherně a pláž je jako z pohádky. Rovněž šnorchlování je zde pohádkové. Máme dnes sice trochu zataženo, ale místní nás uklidňují, že tady v tuhle dobu opravdu neprší. Taky tu údajně vůbec nejsou žraloci, maximálně jen „baby sharks“ :-)

Další zástavkou je Snake island. Svuj název nezískal kupodivu podle hadů, ale podle tvaru své písečné mělčiny, která se vine až k sousednímu ostrovu. A pak už přicházejí jeskyně. Ta první je hned u krásné pláže, kde obědváme a dá se do ní dostat jen opravdu úzkým vchodem. Po obědě proplouváme kolem menšího ostrůvku, kde se nachází „Cathedral cave“ a kde jsou na vysokých vápencových skalách spadajících do černé hlubiny nalepeny podivné domečky z rákosu. Náš průvodce nám vysvětluje, že jsou to vchody do vysokých jeskyní uvnitř ostrova, které jsou pečlivě hlídány strážci. Místní zde mají celý systém žebříků a lan a u stropu jeskyní sbírají vlaštovčí hnízda, ze kterých vyrábí místní vyhlášenou polévku.

Cestou zpět míjíme luxusní resorty Malapacao island retrieve a Lagen resort postavený v maledivském stylu na kůlech nad vodou. Sem nabízí zájezdy i české cestovky. Ovšem za úplně jinou cenu. Poslední zástavkou je Pinagbuytan neboli Elis island se svou kokosovou plantáži. Nádherná pláž lemovaná kokosovými palmami s tím nejjemnějším písečkem. Jsme nadšeni!

Večer zakončujeme v restauraci na pláži. Mají zrovna happy hours, tak si dáváme koktejly a vyřizujeme pozdravy od Sylvy. Opět to tu žije a obézní turisté se líně potulují uličkami se svými společnicemi. Cestou zpět ještě kupujeme vodu a dvě láhve boracayskeho rumu. Při placení se mi zdá, že se prodavačka přepočítala o nulu. Opak je pravdou, velká láhev místního kokosového rumu, obdoba Malibu - který má i podobný design - stojí na naše pouhopouhých 36 korun!!! A chutná výborně!

Na druhý den si musím na loď nabalit pořádné plató celaskonu, málo známého neutralizéru hadích jedů a jiných toxinů, jelikož se dnes při šnorchlování mezi námi proháněly nebezpečné čtyřhranky. Hlavní poznávačku máme za sebou a další dny se asi spíše necháme jen vysadit na ostrůvky a pláže, které se nám líbily. Hned ráno mi přes cestu přebíhá had.

Každý tu umí výborně anglicky, včetně těch nejmenších dětí. Někteří mají ale velmi exotický přízvuk, takže člověk musí chvíli přemýšlet :-)

Dopoledne trávíme na krásné „karibské“ Las Cabanas, o které místní říkají, že je „just ordinary“. Zmiňují se však také o tom, že hodinu odtud se staví větší letiště, které bude hotové v prosinci. Snad to tu místnímu klidu příliš neuškodí. Můžeme v to jen doufat.

Poslední dny trávíme v duchu „private tours“. Vyplouváme na místa, která se nam líbila nejvíce a na ostrůvky, kde jsme ještě nebyli nebo kam se běžně nejezdí. První ranní zástavkou je nádherný Entanula island. Hlavní pláž je sice soukromá, je tu ale ještě jedna menší, pro nás jako stvořená. Odtud zkoušíme naslepo Turtle island, který je tak trochu bokem od všech ostrůvků v Bacuit archipelago. Před námi z vody vyskakuje obrovský mečoun.

Turtle island se nám ze všech ostrůvku líbil asi nejvíc. Hotový klenot, svítící jako smaragd uprostřed černého hlubokého moře. Navíc jsme tady byli úplně sami a užívali si oběd na pláži, šnorchlování a sběr mušlí. Jsou jich tady tisíce. Mezi korály se ukrývá obrovský humr. Pokračujeme ve šnorchlování u Pangalusian island a zakončujeme focením na Pinagbuytan, který je jako vystřižený z pořádné filmové pirátské klasiky. Večer vyrážíme do Art cafe na večeři a vyzvednout letenky. Dozvídáme se, ze většina turistů jsou zde kupodivu Evropané. Celý vedlejší stůl obsazují Češi. Ti sem jezdí také docela často. Ve stánku naproti kupujeme sušenky. Mimo nich jsou zde hlavním artiklem vajíčka, chleba, kondomy a lubrikační gel. Zpátky do chatek opět tricyklem, do kterého jsou místní schopni narvat čtyři lidi a jednoho posadit ještě za řidiče. Na to, že je to vlastně motorka se třetím kolem a malou stříškou, je to úctyhodný výkon. Řidič zesiluje repráky na plný výkon a za typického rachotu a troubení po každých deseti metrech svištíme nočním městečkem.

Máme opět svou vlastní loďku a náš poslední celý den v El Nidu objíždíme místní plážičky. Míříme na Tapiutan do Cagbatang cove, následuje krátká zástavka na soukromé Palio beach, kde narážíme na mořskou želvu a obědváme na sousední nádherné pláži bez názvu. Opět sami. Pak se ještě jedem válet a popíjet čerstvé kokosové mléko na luxusní Papaya beach a fotíme si soukromou pláž Lapus lapus. Ve vodě se před námi opět prohání vodnář, klauni se schovávají do sasanek, čtverzubci si mě opatrně prohlížejí a ostenci titáni si bedlivě hlídají rajón. Večer plánujeme zítřejší den v Manile.

A už jsme zase na cestě. Tricyklem vyrážíme na maličké Lio airport dvacet minut jízdy tricyklem od El Nida, kde opět probíhá vážení zavazadel i cestujících. Velmi pečlivě nám prohledávají veškerá zavazadla včetně kapes. Hledají především mušle. Nad námi visi obrovská cedule „Sea shells belong to the shore“. Pašování raději neriskujeme. Máme pár kilo nadváhu. Za většinu můžou láhve Boracay rumu.

Na letištní pláž se sjíždějí ze soukromých ostrůvku Lagen, Miniloc a Pangalusian lodičky řetězce El Nido resorts a jeepneys odvážejí cestující do odbavovací „chýše“. Uběhne sotva chvilka a už si to svištíme dornierem směr Manila. Kocháme se pohledem na nádherné pláže nejsevernějšího cípu Palawanu z ptačí perspektivy a přelétáváme nad desítkami ostrůvků s korálovými lagunami. Nemám tušení, jak vypadá jižní Palawan ani pláže a ostrovy v okolí Puerty Princessy ve středu ostrova, ale tady všude kolem El Nida je to nádhera. Potkali jsme už desítky turistů a všichni shodně tvrdili, že El Nido a okolí je to nejkrásnější, co na celých Filipínách viděli - včetně Boholu i ostrova Boracay se svou populární White beach.

Přelétáme nad ostrovem Coron a Busuanga, kde by jsme mohli klidně prožít další týden aktivní dovolené. Coron je známý také svým křišťálovým jezerem. Ale času je málo a na Filipínách je toho k viděni opravdu hodně. Z letadla se ještě snažím ulovit nějakou pěknou fotku jezera Taal se svým dosud aktivním vulkánem. Jezero je vlastně kráterem větší sopky, uprostřed jezera se tyčí samotná sopka s menším jezerem ve svém kráteru.

Po přistání se nás ujímá taxikář z ITI a nabízí nám okružní jízdu Manilou. Máme asi pět hodin volna před odletem, tak souhlasíme. Prodíráme se zácpami na pětiproudových silnicích, míjíme spousty přeplněných jeepneys, do nichž cestující naskakují za jízdy a žebrající děti se snaží dostat k okýnkům aut. Dokonaly chaos. Projíždíme kolem obří americké ambasády, míjíme filipínskou námořní základnu, hlavní banku Manily i slavný hotel Manila. Řidič neustale něco vysvětluje a troubí na dotěrné jeepneys, které se mu snaží dostat do cesty.

Nakonec zastavujeme u parku Intramuros, historické památky Manily. Nakupujeme nějaké suvenýry a hlavně sušené mango – opravdovou specialitu Filipín! Prohlížíme si zbytky pevnosti a chrámu i historická lodní děla. Pak míříme k velkému Novému akváriu. Vstupné je jen 400 pesos za osobu a opravdu to stojí za to. Žraloci, murény, obří ježíci a ropušnice, čtverzubci všech tvarů, pilouni, obrovská akvária s metrovými tuňáky a vším, co jsme kdy v moři viděli ci neviděli. Vše v obrovské koncentraci, v akváriích je opravdu živo. Procházíme skleněným tunelem uvnitř největšího akvária, kde potápěč krmí přerostlé manty. Prostě nádhera. Škoda jen, že to v tomhle světle nejde moc dobře nafotit.

Unavení a hladoví se necháváme vyložit na letišti. Za pět hodin průvodcovského servisu a řízení chce řidič 3000 pesos. Prodrat se zácpami v dopravní špičce na letiště, kdy businessmani končí šichtu, trvá skoro sedmdesát minut. Úplný kontrast s klidem a pohodou El Nida. Určitě se sem ještě někdy vrátíme. Příště snad i na jiné ostrovy. Babai Filipíny!

PS: Za případné chyby se omlouvám, musel jsem kompletně přepsat celou diakritiku

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@