A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Filipíny - Cestopisy

Filipíny 2013

Malapascua, Cebu, Calangaman, Bohol, Panglao, Balicasag, Sumilon

CESTOPIS FILIPÍNY 2013

Part I

Do Soulu v rytmu Gangnam style

Rok se s rokem sešel a na Filipínách opět nastává hlavní turistická sezóna. Tentokrát je naším cílem tropický ostrůvek Malapascua, kde bude naše základna a odkud budeme podnikat výlety za potápěním i šnorchlováním a objevovat sousední ostrovy. O Malapasce se říká, že vypadá stále ještě tak, jako vypadal kdysi ostrov Boracay - dnešní hlavní turistické plážové místo Filipín s jednou z nejkrásnějších pláží na světě, pověstnou White beach s tisíci kokosových palem a bílým pískem jemným jako mouka - než tam přišel masivní turistický ruch. Proto kdo chce asijskou „Dominikánskou republiku, jezdí na Boracay a ten kdo preferuje na srovnatelně krásných plážích klid, míří na Malapasku. Z Malapasky se pak vrátíme zpět na Cebu a přesuneme se na ostrov Bohol proslulý svými Čokoládovými kopci a také tarsiery – nártlouny filipínskými, kteří nežijí nikde jinde na světě ani nikde jinde na Filipínách. Navštívíme ostrov Panglao se svou pověstnou Alona beach a také korálový ostrov Balicasag, který tak trochu připomíná klasické maledivské ostrovy. Na závěr bychom si neměli nechat ujít plavání s velrybími žraloky na nejjižnějším cípu ostrova Cebu v Oslobu, což je jedno ze dvou míst na Filipínách, kde se žralok velrybí trvale zdržuje. A když už tam budeme, možná se na chvilku zastavíme poobědvat na ostrůvku Sumilon.

Jelikož na Filipínách plánujeme přistát přímo na mezinárodním letišti v Cebu city a chceme se vyhnout zbytečným zastávkám v Dubaji nebo Manile, volíme jednoznačně let společnosti Korean air, která nabízí odlety přímo z Prahy pouze s jedním přestupem v Soulu, odkud nás od Filipín dělí jen druhý čtyřapůlhodinový let Boeingem 747-400 jumbo. Musím přiznat, že jsem letenky vybíral mimo jiné také právě kvůli letu jumbem. Bude to určitě zážitek. Letenky této společnosti navíc paradoxně vycházejí nejlevněji, konkrétně cca od 17 tisíc korun zpáteční. A jelikož doletíme přímo do Cebu city, odpadá druhá letenka, kterou bychom museli zaplatit navíc, kdybychom přistáli v Manile. Čeká nás tedy asi desetihodinový let z Prahy do Soulu, poté další asi čtyřapůlhodinový let ze Soulu do Cebu, dál budeme necelých pět hodin pokračovat autobusem a na závěr nás čeká ještě půlhodinová plavba lodí na Malapasku. Cestování to bude tedy víc než dost.

Na Filipínách není vyžadováno žádné speciální očkování. Doporučuje se pouze očkování proti hepatitidě A a B. Problémy však mohou v některých oblastech - zejména v období dešťů - způsobit hlavně komáři přenášející malárii, japonskou encefalitidu projevující se prudkými bolestmi hlavy a také nechvalně známou horečku dengue způsobující horečky s bolestmi svalů a kostí. V neposlední řadě je třeba si dávat pozor na drobné mušky rodu Phlebotomus (sand flies, česky koutule) přenášející zákeřnou nemoc leischmaniózu s poetickým českým názvem ničivka. Onemocnění vyvolává cizopasný prvok příbuzný trypanosomám. Na kůži napadené ničivkou kožní se objevují obrovské vředy, které se špatně léčí a velmi pomalu hojí. Příbuzná ničivka útrobní pak může za útrobní formu leschmaniózy zvanou kala-azar neboli černá nemoc, což je nejvážnější forma leischmaniózy a obecně druhá nejvážnější nemoc na světě způsobená prvokem hned po malárii. V turistických se však tato onemocnění téměř nevyskytují, takže není třeba panikařit. Obezřetnosti je však třeba dbát v odlehlejších oblastech v džungli, zejména kolem vodních ploch a na zastíněných prostranstvích, kde se komáři mohou vyskytovat v hojném počtu. Ale konec strašení a teď už vzhůru do oblak vstříc novým dobrodružstvím!

V Praze nasedáme do boeingu 777-200 a já se začínám těšit na pověstný luxusní servis Korean air. Korean air je jedna z nejlepších leteckých společností na světě. Zdá se, že v mnoha ohledech předčí dokonce i slavné Emirates! To se týká jak servisu přímo na palubě, tak na veškerých letištích. Když je doba čekání mezi lety delší jak devět hodin, automaticky získáváte zdarma možnost ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu včetně transferů, při čekání mezi lety nad sedm hodin můžete využít korean air salónky se salátovými bary, odpočívárnami, internetem i sprchami. Opět vše zdarma. Korean air je také velmi populární pro své nejrychlejší a nejlevnější lety do Austrále a Oceánie pouze s jedním přestupem v Soulu. Navíc u těchto letů nabízí stopover s přenocováním v luxusních hotelích zdarma. A to už je škoda nevyužít. My nicméně budeme „spěchat“ a nocovat budeme až v Cebu city.

Další atrakcí, která nás čeká, pak bude bezesporu jihokorejské letiště Incheon, které už bylo sedmkrát zvoleno jako nejlepší na světě, naposledy v květnu 2012. Tento hi-tech komplex, který zvenku i vevnitř vypadá spíše jako vesmírná loď Enterprise ze Startreku, leží na uměle vyzdvižené půdě mezi ostrovy Yeongjong a Yeongyu a s pevninou jej spojuje megalomanský Incheon bridge (šestý nejdelší na světě) běžící přes volné moře v délce asi 18 kilometrů! Jeho dvě obří věže jsou viditelné už zdálky. Na letišti Incheon mají cestující k dispozici mimo jiné také lázně, dvě kina, golfové hřiště, kasino, jsou zde přírodní borové háje s vysokými borovicemi a u samotného stropu se můžete projít zimní zahradou (Incheon má zahrad dokonce sedm!), zabruslit si na ledové ploše nebo navštívit muzeum korejské kultury. Letištní hala má čtyři patra. V lázních se vstupem cca dvacet dolarů si můžete zajít do sauny nebo tu třeba i přespat. Dalším velkým plusem jsou wi-fi a sprchy zdarma. Letiště organizuje různorodé výlety do okolí v závislosti na počtu transitních hodin.

Prohlídka asi sedmdesát kilometrů vzdáleného Soulu trvá cca pět hodin, což nám na cestě tam časově nejspíš bohužel nevyjde. Možná ji ale stihneme na zpáteční cestě. Nově od letošního roku je Soul dosažitelný z letiště také zbrusu novou magnetickou rychlodráhou. Holt penězi se tady nešetří. Nevyužít návštěvy Soulu by byla škoda, protože toto 12 milionové velkoměsto, mimo jiné sídlo jihokorejského gigantu Samsung, toho má určitě co nabídnout. Ať už jsou to jeho mrakodrapy, slavná Soul tower, parky a chrámy, jeho asi čtyřicet (!) univerzit, noční život či exotická asijská kultura, která se zde promítá mimo jiné také do odvážného stylu oblékání mladých mísící tradiční prvky s nejmodernější módou či s prvky populárních seriálů anime. To je ale víceméně typické pro většinu asijských velkoměst. Za zmínku stojí určitě i čtvrť Gangnam se svými mrakodrapy a nákupními centry, pro nás z poslední doby známá hlavně díky nedávnému hitu Gangnam style. Jelikož samotný plánek metra Soulu vypadá na první pohled spíše jako mapa Evropy, lepší než tam vyrazit na vlastní pěst bude pravděpodobně dojednat si nějaký výlet s průvodcem. Metro v Soulu má poetickou zkratku SMRT - Soul metropolitan rapid transit corporation a zahrnuje též dráhy spojující město s letištěm, Incheonem a čtyřmi dalšími okolními městy.

Přistáváme na letišti Incheon, které je hlavní vstupní branou do Jižní Koreje – jednoho ze čtyř asijských tygrů, země přírodních krás i moderní architektury, země mrakodrapů i budhistických chrámů, kolébku taekwonda, země produkující nejvyspělejší elektroniku zaplavující celý svět. Jen tak namátkou – v batohu mám tablet Samsung, přehrávač Cowon, mini mp3 přehrávač Hyundai a v kapse pro změnu mobilní telefon LG – všechno jihokorejské značky. Odbavení po přistání je velice rychlé. Letiště je opravdu velké a tak krátce po přistání spěcháme podél umělých letištních zahrad plných azalek a vysokých borovic k přepážce nabízející transitní výlety. Vybíráme si prohlídku nejbližšího buddhistického chrámu hned za Incheonem spolu s manželským párem z Německa. Ostatní se vydali na průzkum letiště, do letištních obchodů a cestou hledat lázně.

Naše korejská průvodkyně Ann časem rozhodně neplýtvá. Jen co nás nacpe do mikrobusu, ihned začíná povinná nalejvárna. Nejprve nám vysvětluje své nevyslovitelné jméno a poté následuje rychlokurz některých základních korejských frází. Šplhnul jsem si u ní malou domácí přípravou slovíček. Následuje pár zajímavých faktů o zemi a to už míjíme majestátní Incheon bridge. Ann nám doporučuje místní pokrmy - především jsou to kim chi a bulkoki, které bychom neměli vynechat. Dozvídáme se, komu že to vlastně patří onen portrét na jihokorejském wonu a Ann nám také říká něco o místních ročních obdobích. Tady v Koreji máme čtyři roční období - jaro, léto, podzim a zimu, vysvětluje Ann a já se začínám divit, proč nám to vlastně říká. Roční období jsou zde sice stejná jako u nás, ale trvají různou dobu. Jaro a podzim jsou zde kratší než u nás. Jaro má dva měsíce – začíná v dubnu a končí koncem května s teplotami dosahující až 32 stupňů. Léto je zde dlouhé s krátkým obdobím dešťů od konce června do poloviny července. Koncem září léto končí a nastává pouze dvouměsíční jasný podzim. Poté přichází velmi dlouhá a tuhá zima trvající čtyři měsíce. Teploty v zimě dosahují průměrně mínus 15 stupňů. Dnes je však slunečno a na místní poměry v tuto dobu opravdu teplo. Pouze mínus tři stupně.

Přijíždíme k malinkatému Yonggungsa temple neboli k dračímu chrámu. Navenek tento komplex několika budov vypadá jako trochu uměle zhotovená atrapa z překližek, ale podle průvodkyně je chrám starý 1300 let. Svědčí o tom masivní kamenné schody a obrovský zvon poblíž mramorové sochy buddhy Maitreyi. Dva modlitební stromy s mohutným kmenem stojící opodál jsou údajně stejně staré. Prý každému splní přání. Nezbývá než věřit průvodkyni. Uvnitř chrámu nacházíme svatyni se třemi buddhy a spoustou lampionů u stropu. Fotíme se a zapalujeme vonné tyčinky. Chrám jen trochu zvenku hyzdí krabice od pojistek a také satelit trčící z jednoho z trámů. Ann nám ještě vysvětluje význam některých nádob a také upozorňuje na znak ryby visící na střeše. Ten symbolizuje vodu jako ochranný faktor před ohněm. Chrám je totiž celý ze dřeva. Nastal čas návratu. Vracíme se podél mrakodrapů Incheonu v dáli zpět na letiště. Na nic pomalu není čas. Stíháme se tak akorát osprchovat v luxusních odpočívárnách a už musíme utíkat na boarding do jumba. Incheon denně odbaví dvě stě tisíc lidí, takže je tu opravdu frmol.

Part II

Cebu – po stopách konkvistadorů na ostrové králů

Ostrov Cebu leží uprostřed souostroví Visayas v samém srdci Filipín. Je to podlouhlý ostrov dlouhý asi 220 kilometrů a široký pouhých 40 kilometrů. Patří mezi nejnavštěvovanější místa celých Filipín. Jsou tu totiž památky, ty nejkrásnější pláže, korálové ostrovy i jedinečné potápěčské lokality - na Malapasce se můžete potápět se žralokem liščím a na úplném jihu v Oslobu si můžete zašnorchlovat s obřím žralokem velrybím, místní raritou. A to ani zdaleka není všechno.

Hlavním městem ostrova Cebu je Cebu city – přezdívané Královna jihu. Samotné Cebu city má asi 800 tisíc obyvatel, celé Metro Cebu, které zahrnuje okolní města Mandaue, Lapu-Lapu a Talisay, pak čítá dohromady téměř dva miliony obyvatel. Cebu city je druhé největší město Filipín hned po Manile a má status nejoblíbenějšího turistického centra Filipín. Nachází se tu mezinárodní letiště i obří přístav, který je domovem až osmdesáti procent místních lodních společností. Oproti Manile má Cebu city mnohem bohatší historii. Je totiž nejstarším filipínským městem, v minulosti bývalo dokonce sídlem králů. Pokud přijedete do Cebu city, mnoho jeho zákoutí vám zřejmě připomene středověké Španělsko. Byli to totiž Španělé, kteří město založili. Všudypřítomné španělské koloniální budovy jsou toho názorným příkladem. To platí obecně na celých Filipínách i o kultuře a náboženství, které zde zaseli Španělé – Filipínci jsou totiž jako jediný národ v jihovýchodní Asii katolíci - a to až z 83 procent populace celé země.

Cebu city má také jedno světové prvenství – je zřejmě největší kolébkou ratanového nábytku na světě, pro jehož design se mu často přezdívá asijský Milán. Samotné Filipíny pokrývají přes sedmdesát procent celosvětové spotřeby ratanu a Cebu city stojí v samém středu tohoto dění. Počátky „evropské“ historie ostrova Cebu jsou velmi pohnuté. Patnáct let po smrti Kryštofa Kolumba pokračují španělští konkvistadoři ve svých dobyvatelských výpravách. 7. dubna 1521 se na ostrově Cebu poprvé vylodil známý portugalský průzkumník Ferdinand Magellan (Fernão de Magalhães). Na této výpravě, která měla dokázat, že je Země opravdu kulatá a také objevit západní cestu do Indie, se Magellan plavil již pod španělskou korunou, protože se mu pro svou teorii podařilo úspěšně získat tehdejšího španělského krále. Flotilu tvořilo pět starých karavel se 237 muži na palubách. Výprava to byla vskutku neradostná – Magellan se potýkal se vzpourami i kurdějemi, jedna jeho loď ztroskotala, další desertovala a její kapitán byl obviněn z kolaborace s Portugalci. 20. října 1520 Magellan proplul kanálem mezi Ohňovou zemí a dnešním Chille, který byl námořníky pojmenován jako Magalhãesův průliv a 16. března dorazil k ostrovu Homonhon na Filipínách. Těsně předtím doplnil zásoby na Mariánských ostrovech, čímž se definitivně potvrdila teorie o kulatosti Země – sem na ostrov Limasawa totiž Magellan doplul před deseti lety z opačné strany Země. Posléze Magellan připlul ke břehům ostrova Mactan poblíž Cebu, kde byl přivítán rádžou Humabonem, králem Cebu, kterému slíbil pomoc v boji se sousedním kmenem. Na Cebu tehdy Španělé založili město Cebu. Humabon byl následně se svou manželkou a dalšími asi 700 ostrovany pokřtěn Španěly 14. dubna 1521. Na důkaz pokřtění prvního domorodce zde byl vztyčen kříž, který se dochoval dodnes. Magellan si však velkou část populace Cebu podroboval silou, na což nakonec doplatil životem, jelikož podcenil houževnatost a bojeschopnost místních domorodců. Může za to především místní vzdorující náčelník ostrova Mactan jménem Lapu – lapu, který se jako jeden z mála odmítal podrobit španělské koruně. Magellan proti němu tedy vytáhl s armádou čítajících asi 1000 domorodců naverbovaných na ostrově Cebu a především se svými 48 elitními mušketýry. Celý výsadek však byl mimořádně špatně naplánován. Magellan zvolil špatné místo pro vylodění a jeho mušketýři se tak museli brodit asi 250 metrů mělkou vodou ke břehu, kde na ně již čekal připravený Lapu – lapu se svými válečníky. Výsledkem byla ztráta momentu překvapení, únava a zvlhlý střelný prach. Mnoho mušketýrů velmi rychle padlo, načež se Španělé okamžitě stáhli a sám Magellan byl zasažen kopím do hlavy a také otráveným šípem do nohy. Na následky těchto zranění později zemřel na své lodi, nedoplul tudíž zpět do Evropy kolem světa, jak se dříve mylně soudilo. Výsledkem bitvy na ostrově Mactan byla značně pochroumaná španělská pověst a ubránění většiny území Visayas na dalších téměř sto let. Historickou cestu kolem světa dokončila již bez Magellana pouze jedna z pěti karavel – Victoria. Do Španělska se z celé výpravy vrátil 6. září 1522 pouze kapitán Juan Sebastián Elcano se sedmácti muži. Později byly ostrovy opět kolonizovány pod vedením Miguela Lopeze de Legazpi, vyslance krále Filipa II., po kterém jsou Filipíny pojmenovány. Přistáváme na Cebu. Letiště se nachází na ostrově Mactan, který je slavný bitvou Magellana s Lapu - lapu. S Cebu je spojen mostem. Přesouváme se do menšího hotelu a těšíme se na pár hodin spánku. Ráno vyrážíme taxíkem na nádraží a nasedáme do velkého klimatizovaného autobusu Ceres liner. Čeká nás čtyřhodinová cesta do městečka Maya, odkud odjíždí loďky na ostrůvek Malapascua. Cesta se zdá být nekonečná. Projíždíme nespočtem městeček a vesnic, míjíme tisíce klasických papundeklových domků Filipínců a kocháme se pohledem na krajinu s nádhernými mohutnými stromy, osypanými žlutými květy podobné ibiškům. Během krátké zastávky si nakupujeme svačinu a ovoce, které jsme nikdy neviděli. Vypadá jako několik vajíček na malé větvičce, která když se oloupou, uvnitř skrývají několik průhledných stroužků dužiny. Chutnají báječně. Trochu jako něco mezi pomelem a broskví. Cesta začíná být poněkud hrbolatá a my už se nemůžeme dočkat jejího konce. Konečně nás vítá městečko Maya. Jen co vylezeme z autobusu, zmocňuje se nás místní přepravní podnikatel a snaží se nás narvat i s kufry do loďky, která vypadá, že se každou chvilku potopí. Tou nás opatrně převáží na větší loď, nějak se ovšem zapomněl zmínit, že budeme sedět na špinavé zemi mezi pytli cementu, barely s petrolejem a desítkami dalších beden. Následuje ještě nakládání dřevěných desek, bambusu a dalšího stavebního materiálu a konečně vyrážíme. Před námi se na obzoru rýsuje náš první cíl - ostrov Malapascua. Po téměr 36 hodinách cestování jsme konečně na místě.

Part III

Malapascua – ostrov žraloků

Ostrůvek Malapascua leží asi osm kilometrů od nejsevernějšího cípu ostrova Cebu. Je pouze tři kilometry dlouhý a asi kilometr široký. Počet obyvatel se pohybuje kolem čtyř tisíc. Ostrov je poměrně členitý s mnoha zálivy i plážemi a dá se obejít kolem dokola za necelé tři hodiny. Název pochází ze španělštiny a bývá nesprávně překládán jako „Nešťastné Vánoce“, neboť slovo Pasco značí v cebuánštině Vánoce. Doslovný překlad španělského „Mala Pascua“ však znamená „špatné Velikonoce“ - ostrov tak totiž pojmenovali první španělští konkvistadoři, které zde zastihla prudká tropická bouře. Jejich loď tenkrát uvízla na písečné mělčině. Místní obyvatelé však ostrov označují po svém jako barangay Logon. K Malapasce se váže také jedna náboženská událost. Někdy kolem roku 1890 zde totiž Virgen de los Desamparados (Panna Marie Opuštěných) údajně učinila zázrak. Tento zázrak měl prý co do činění s kouskem vlny, která nikdy neshořela.

Jak již bylo řečeno, Malapascua bývá často porovnávána s filipínským ostrovem Boracay. Je to především díky plážím, pro které má ostrov přezdívku „Malý Boracay“. Zatímco Boracay má svou slavnou White beach, Malapascua s ním soupeří především s hlavní Bounty beach na jihu ostrova. O Malapasce se také říká, že je to Boracay bez masivního turistického ruchu. Nejsou zde žádné obří hotely ani hlučné noční kluby, najdete tu pouze malé bungalovy, drobné hotýlky, příjemné místní restaurace a hrstku plážových barů.

Malapascua patří mezi jedno z nejlepších míst pro potápění na Filipínách. Jsou tu potopené vraky z Druhé světové války, spatříte zde obří manty, želvy karety či hejna mořských hadů. Potápěči sem však jezdí zejména kvůli ponorům za žralokem liščím, který se v místních vodách trvale vyskytuje a patří mezi jednu z hlavních senzací Filipín. Tento druh žraloka poznáte bezpečně podle ohromné protáhlé ocasní ploutve připomínající liščí ohon. Ačkoliv lidem není nebezpečný, není to žádný drobeček – dospělí jedinci dosahují délky až šesti (!) metrů a svou tlamou s vyceněnými zuby částečně připomínají nechvalně proslulého bílého žraloka nebo též obávaného žraloka mako. Žralok liščí dokáže svou kořist omráčit mohutnými údery svého ocasu. Většinou kolem kořisti proplave, jako by ji míjel a pak ji prudce udeří dlouhou ocasní ploutví. Vyskytuje se též ve středozemním moři. V okolí potápěčské lokality Monad shoal u místa zvaného Shark point krouží žraloci liščí každé ráno spolu s ostatními žraloky – klasickými útesovými žraloky bělocípými ale také kladivouny.

V okolí ostrova Malapascua se nachází hned několik dalších ostrůvků, na které lze podnikat výlety. Za pozornost stojí určitě korálový ostrůvek Calangaman, na kterém se rázem ocitnete jako na Maledivách, dále můžete navštívit ostrov Carnassa nebo Maripipi se svým vulkánem nebo ostrůvky Sambawan ležící opodál. Ostrov Gato, jehož název pochází ze španělského slova „kočka“ a opravdu sedící kočku připomíná, je dokonce chráněnou přírodní rezervací známou jako líheň prudce jedovatých pruhovaných mořských hadů vodnářů. Vodnáři jsou nejjedovatější hadi celé planety. Většinou jsou mírumilovní, ale také hodně zvědaví. Pokud jsou v ohrožení, často kousnou. Zpravidla ale nevypustí do těla jed. Místní odvážní rybáři je však chytají holýma rukama a ukazují turistům. Vodnáři bývají agresivní a nebezpeční pouze v období páření.

Život na Malapasce plyne pomalým a pohodovým tempem. Přestože je právě teď vrchol turistické sezóny, Bounty beach je téměř prázdná. Jen občas tu projdou místní s nabídkou masáže za pár drobných nebo vám prodají čerstvé mango a další exotické ovoce. Filipínské žluté mango je nejsladší ovoce na světě. Oblíbili jsme si také fresh mango shake s pořádnou kapkou místního bílého kokosového rumu. Občas nám plážoví prodejci nabízejí i celé náhrdelníky z pravých perel za opravdu směšnou cenu. Jako všude jinde na Filipínách, většina ubytování vlastní Evropané, kteří se zde oženili s Filipínkami. První noc jsme strávili v Blue corals, který patří filipínsko-německému páru. Domácí pochází z německého Passau, zimu však tráví každý rok zde na Malapasce. Zbytek pobytu na ostrově jsme ubytováni v nádherném Angelina beach, který patří pro změnu filipínsko-italskému páru. Ubytování je proslulé - jak jinak - vynikající italskou kuchyní. Velká část zdejších turistů jsou z Jižní Koreje - mají to tu totiž opravdu blízko, hlavně díky přímému spoji Soul - Cebu. Jezdí sem tedy podobně jako my u nás do Egypta. Délka letu je téměř stejná.

Včera po menší přeháňce vypadnul internet na celém ostrově, nemáme tudíž spojení s okolním světem. Jaká hrůza Jediným dalším negativem je snad jen neustálé kokrhání kohoutů, kterých má každá domácnost nespočet. Začnou kokrhat už někdy po půlnoci a nepřestanou, dokud není poledne. Výsledný zvukový efekt je něco na způsob vřeštění cikád ve Středomoří.

Každý den již velmi brzy po ránu je tu vždy poměrně rušno. Místní totiž docela brzo vstávají a rozhodně nelení - pořád něco budují, stloukají, betonují, kopou, zametají, nakládají, přivážejí a odvážejí nebo něco chystají. A to za veškerého počasí. Jakmile na cestičku z písku vedoucí k pláži napadá trochu listí, ihned to někdo zamete. Takové pracovní tempo by u nás zahanbilo leckterého kopáče či silničního pracovníka. U toho si zpívají a neustále se usmívají. Jedinou nevýhodou jejich počínání je fakt, že všechen stavební odpad nemají kam dávat a tak jej jednoduše sypou do křoví. Podle toho pak vnitrozemí ostrova vypadá jako po výbuchu. Tam však vše zcela pohltí neprostupná zeleň. Hlavně aby pláž, okolí ubytování a turistické cestičky byly vždy vzorně upravené. Místní děti mi bez ustání nabízí své výrobky z mušlí, ptají se pořád dokola na mé jméno a už zdálky na mě volají. Po dvou dnech na ostrově vám přijde, že vás tu zná snad úplně každý. Domorodci mají opravdu přehled, kdo kde bydlí, kam chodí, co si už koupil a kdy odjíždí. Místní teenageři se snaží být co nejvíce in - mají obarvené hlavy, plno náušnic a řetízku, po pláži ve vedru chodí v džínách a díry v zemi kopou oblečení jako na diskotéku. Všude v křoví a na palmách se suší nějaké oblečení a ač pochybuji, že tu někdo z místních skutečně vlastní žehličku, všichni jsou tu neustále vymódění jako do kostela - v sukýnkách, košilích a žabkách s deštníkem proti slunci. Anglicky umí úplně každý - od čtyřletých dětí po místní důchodce.

Kulinářské zážitky jsou zde vskutku vynikající. Navíc je až k nevíře, že si takto daleko od domova pochutnáváme i na domácích evropských jídlech. Naše italská restaurace, nad kterou bydlíme splnila všechna očekávání. Servírují domácí pizzu, špagety i barbeque na všechny způsoby, domácí klobásky, těstoviny s mořskými plody a mnoho italských specialit. Dokonce mají poměrně kvalitní vinotéku. Ráno nesmí chybět rozpečené pečivo s pomerančovou marmeládou a k tomu samozřejmě fresh mango juice. Včera jsme na pláži ochutnali vynikající, sladce marinovanou krkovičku na grilu s rýží, předevčírem pro změnu rýžové nudle se zeleninou a krevetami, fritované olihně, red snappera, skvělou místní variantu salátu Caesar, pořádný výběr mušlí a jako bonus grilované sele servírované na palmových listech. To vše řádně zapito koktejlem zombie s dvojitým rumem - bílým a červeným. Cuba libre zde stojí 60 pesos (asi 25 korun), s dvojitým rumem 65, s trojitým pak rovných 70. Lahev místního kokosového Boracay rumu vyjde na pouhých 150 pesos. Je však těžké tu najít nějaký pořádný krámek s rumem. Nakonec se nám to přece jen podařilo v jedné z bočních uliček. Po chvilce čekání odněkud vylezla bezzubá babka a jednu láhev nám ihned ochotně prodala.

Zatímco část naší výpravy se dnes potápí u ostrova Gato - líhně mořských hadů vodnářů, my vyrážíme na korálový ostrov Calangaman. Cesta sem trvá dvě hodiny lodí, rozhodně se ale vyplatí. K pětičlenné posádce se připojuje naše skupinka a dalších asi deset turistů - Holanďané, Francouzi a Korejci. Kapitán si pro jistotu obléká na triko s dlouhým rukávem ještě dodatečnou vlněnou mikinu - asi aby na něj v třicetistupňovém vedru moc nefoukalo. Vyplouváme. Obloha je azurově modrá, ani mráček, moře bez jediné vlnky. V dálce někdo zahlédl delfína. Kolem lodi neustále vyskakují a plachtí létající ryby. Je až neskutečné, kolik desítek metrů dokážou letět ve vzduchu těsně nad hladinou. Na první pohled vypadají jako velcí kolibříci.

Plavba je příjemná a ubíhá celkem rychle. Nakonec se v dálce objevuje silueta ostrova. Trvá ještě několik desítek minut, než se k němu dostáváme blízko, to pak ale skutečně stojí za to. Hotová pastva pro oči. Z až neskutečné akvamarínové modři se vynořuje smaragdově zářící ostrov s nádhernou bílou pláží vybíhající v dlouhý písečný cíp. Jedna kokosová palma vedle druhé, dokonale jasná obloha - zkrátka ostrůvek jako z katalogu. Fotíme a fotíme a fotíme. Ze všech zákoutí a ze všech úhlů. Myslím, že mám vybrané pozadí na monitor na každý týden pro celý příští rok. Mezitím se na grilu připravuje oběd - ryby, sepie, olihně a marinované kuře. Posádka nám u toho předvádí poněkud zvláštní způsob míchání nápojů - na plnou láhev místního brandy Emperador postaví menší láhev limetkového džusu hrdlem dolů a pak už si jen polehají kolem do písku do stínu pod palmami a sledují proces samovolného míchání. Oběd je výtečný. Ještě chvilku relaxujeme na pláži a cachtáme se na nádherně modré mělčině a pak odplouváme lodí zpět. Cestou zastavujeme na opačném cípu ostrova na nějaké to šnorchlování. Na zpáteční cestě se malinko zdvihá vítr a dělají se docela pořádné vlny. Máme co dělat, abychom si při popíjení místního piva San Miguel během zpáteční kostrbaté plavby nevyrazili zuby. Cesta zpět proti větru trvá podstatně déle, se západem slunce nakonec připlouváme zpět na Malapascu, kde zítra strávíme poslední celý den na ostrově. Poté bude následovat další přesun. Poslední den na Malapasce probíhá v lenivém tempu. Vůbec celý pobyt tady působí, jako by se zde zastavil čas. Válíme se na pláži, nakupujeme trička s motivem liškounů, popíjíme San Miguel, kolem občas projdou turisté, místní občas přinesou ovoce a děti občas přijdou nabídnout náramky nebo výrobky z mušlí. Někteří z nás si užívají masáže, jiní se potápí. Dnes ráno dva členové výpravy - Světlana s Honzou - absolvovali v brzkých ranních hodinách ponor za liškouny u Monad shoal. Viděli celkem tři a nebyli to údajně žádní drobečci. Prý to byl docela adrenalin, tak jsem zvědavý na fotky. Opodál pod palmami si někdo udělal domácí plážovou posilovnu - dvě malé a dvě velké plechovky od barev vylité betonem a spojené železnou tyčí souží jako činky. Někde v dáli se ozývá docela povedené karaoke - vše dobře známé populární hity, úplně stejné jako ze současných evropských hitparád. Pořád na nás někdo volá jménem nebo alespoň usměvavě vykřikuje 'hello'. Na pláží chytá místní rybář vcelku velké ryby jen na obyčejný vlasec. Každou minutu chytí jednu. Lov mu na chvíli přeruší jen příjezd loďky Angry birds. „Filipínština“ má své vlastní kouzlo. Často se zde opakují stejná slova. Přijeli jsme na lodi jménem Don-don, náš včerejší průvodce se jmenoval pro změnu Dun-dun, ochutnali jsme rybu Maya-maya a náramky nám prodalo dítě jménem Pu-pu. Zítra ráno se přesouváme na Bohol.

Loučíme se s Malapaskou. Tentokrát si zamlouváme transfer lodí přímo od resortu Legend do Mayi a pak minivanem rovnou do přístavu v Cebu, takže ušetříme čas i peníze za taxi ve městě. Cena vychází přibližně na nějakých 500 pesos na osobu. Slíbili nám, že minivanem je cesta dvakrát rychlejší. Podle toho taky vypadá jízda - dokonce jsme jednu chvíli málem přejeli místního policajta. Naštěstí byl ve formě a hbitě uskočil jako laňka. Místo mastné pokuty jen krátce vynadal řidiči a pustil nás s mávnutím ruky dál.

Do přístavu přijíždíme akorát na čas, jelikož za deset minut odplouvá trajekt. Další jede až za dvě a půl hodiny. Musíme odbavit zavazadla, projít detektory kovů jako na letišti a náš Ocean jet 3 může vyrazit na asi dvouhodinovou plavbu směr Tagbilaran na Boholu. Dostáváme palubenky a usazujeme se na svá místa před velký monitor do klimatizovaného prostoru. Probíhají bezpečnostní pokyny, pouštějí nám místní all star reklamu na Filipíny a ostrov Cebu a dokonce proběhne i krátký spot o Malapasce a resortu Legend, kde byla ubytovaná větší část naší výpravy. V naší Angelina beach jsme za celý týden na Malapasce za ubytování včetně jídla a pití zaplatili asi 4500 korun za osobu. Pravda, mohli jsme taky bydlet v tradiční proutěné chatce kubo za nějakých 120 korun na noc. To se nám ale nechtělo. Holt klimatizace a pohodlí dostaly přednost před větřákem. Nyní se však již těšíme, až se ubytujeme na ostrově Panglao se svými plážemi, který je s Boholem spojen mostem. Na monitoru běží nějaký čínský akční trhák, zatímco všudypřítomní korejci sedící na sedadlech před námi vytahují svá Samsung pádla a zábavu si zajišťují sami.

Part IV

Bohol – Čokoládové kopce, nártouni a pohádkové pláže

Když se řekne Bohol, každému světaznalému cestovateli se zřejmě vybaví Čokoládové kopce – zdejší hlavní turistická atrakce (zapsaná na seznam UNESCO), za kterou se sem sjíždějí turisté jak z celých Filipín, tak z celého světa. O původu čokoládových kopců hovoří hned několik legend. Jedna z nich vypráví o obru jménem Arogo, který se zamiloval do krásné smrtelné vesničanky. Pro něj to prý byla láska na první pohled. Dívka jménem Aluya se již brzy měla provdat za jiného smrtelníka. Arogo ji proto unesl do své jeskyně. Aluya však únosem ani družením obra nebyla nikterak nadšená, v zajetí chřadla a po několika dnech zemřela žalem se slzami v očích. Pro Aroga to byla těžká rána, neopětovaná láska a smrt Aluyi jej velice zasáhly. Arogo prý plakal tisíc let a jeho slzy padaly na zem do údolí. Tam zkameněly a vznikly z nich Čokoládové hory. Tak praví legenda. Ostatní pověsti už nejsou zdaleka tak romantické - hovoří o trusu obřího vodního buvola Carabao a nebo také o krevní mstě a zápolení dvou jiných obrů, kteří po sobě házeli kamením – nakonec se usmířili, bitevní pole však zanechali neuklizené.

Čokoládové kopce se skládají z 1268 téměř pravidelných kopečků porostlých trávou, která v období sucha hnědne a kopcům tak dodává pověstný čokoládový vzhled. Některé jsou až 120 metrů vysoké. Rozprostírají se kolem tří měst - Carmen, Batuan a Sagbayan. Jsou dokonce vyobrazeny na vlajce ostrova Bohol. Původně se jmenovaly Carmen hills, název byl však po čase nahrazen dnešním mnohem výstižnějším - Chocolate hills. Na Čokoládové kopce nabízejí úžasný pohled dvě vyhlídky – jedna je vzdálená asi 5 km od města Carmen, druhá – tzv. Sagbayan Peak nabízí navíc pohled na moře.

Bohol však není známý pouze Čokoládovými horami. Jsou tu také jedny z nejkrásnějších potápěčských lokalit z celých Filipín, korálové ostrovy i nádherné pláže – především na sousedním ostrůvku Panglao. Nejkrásnější z těchto pláží je známá Alona beach nebo také „BBC beach“ ležící na jihovýchodě ostrova Panglao, kde je nejvíce hotelů a potápěčských základen. Jinak je Bohol spíše panenským místem zatím příliš netknutým masivním turistickým ruchem. Kvete tu hlavně ekoturistika a samozřejmě se zde daří potápěčským centrům. Potápění je tady úžasné také proto, že zde neprobíhá masivní komerční rybolov a především se zde neprojevují negativní vlivy globálního oteplování. Podle vědců je moře kolem ostrova Bohol a Panglao jedním z největších nalezišť lastur na světě. Ideální k výletům patří také řeka Loboc, motýlí či včelí farma, muzeum mušlí a v neposlední řadě též množství nádherných vodopádů – především jde o vodopády Kawasan a nádherné Mag-Aso s až neskutečně akvamarínově modrou vodou.

Na Boholu je však ještě jedna hlavní atrakce, která některé návštěvníky přitahuje snad ještě více než Čokoládové kopce. Bohol je totiž jediným místem na Filipínách a také jediným místem na světě, kde trvale žije unikátní primát – nártoun filipínský, nejmenší a nejroztomilejší opička na světě. Poznáte jej podle obrovských očí, které jsou každé mnohem větší než jeho vlastní mozek. Je to plachý, noční tvor. Má tu dokonce vlastní velkou rezervaci. V minulosti byli nártouni neboli tarsieři chováni hojně v zajetí, často v nevyhovujících podmínkách a jako turistická atrakce byli půjčováni turistům k focení. Byli tak neustále rušeni při spánku, což vedlo k dlouhodobému stresu zvířat, který ve spojení se špatnými životními podmínkami v zajetí vedl často k úhynu těchto zvířat. To mělo jeden logický důsledek. Uhynulí jedinci byli nahrazováni novými odchycenými z volné přírody a tudíž jejich stavy rapidně klesaly. Přestože tyto praktiky někde na Filipínách doposud přetrvávají, dnes je takové počínání přísně zakázáno - na tarsiery se oficiálně nesmí sahat a pozorovat se mohou pouze v naprosté tichosti ve své rezervaci za přísných pravidel. Významně tomu pomohla především jedna naše krajanka – paní Petrů, vedoucí projektu Tarsius, který se zabývá ochranou nártounů ve volné přírodě. Díky tomuto projektu se tak Češi významně proslavili jak na Boholu, tak na celých Filipínách. Tarsieři jsou nyní systematicky přesouváni z mnoha nevyhovujících ubikací do rezervace, kde žijí skoro jako ve volné přírodě. Dokonce si je můžete na dálku adoptovat a podpořit tak celý projekt.

Ještě jednu věc bychom měli zmínit o Boholu – proběhla zde totiž jedna z nejdůležitějších událostí ve filipínské historii. V roce 1565 byla právě tady na Boholu uzavřena první dohoda o přátelství se španělským královstvím mezi místním náčelníkem Datu Sikatua a Miguelem Lopezem de Legazpi. Smlouvu zpečetili přípitkem z pohárů naplněných směsí vína a vlastní krve. Po dvouhodinové plavbě a asi půlhodinové jízdě vanem jsme dorazili na ostrov Panglao a přespali zde v těsné blízkosti Alona beach. Dnes nás čeká asi osmihodinový výlet na Bohol. Jezdí se sem na dva okruhy - klasický okruh na Čokoládové hory, tarsiery, řeku Lobok a další atrakce cestou a nebo druhý okruh na vodopády a jeskyně. Vodopády určitě nestihneme, už tak máme na poslední dny maximálně nabitý program. Vyjíždíme brzy ráno z Panglaa, cestou snídáme ve švýcarské pekárně a nabíráme opět směr Bohol. První zastávka zde je Blood monument - pomník připomínající dříve zmíněný přípitek vínem a krví vyslance Miguela de Legaspi. Poté pokračujeme do provincie Carmen, kde leží proslulé Čokoládové kopce. Cestou míjíme několik škol, kde právě začíná pondělní výuka. Děti zametají listí na zahradě, jiné vztyčují v uniformách filipínskou vlajku a skládají jakousi přísahu.

Po nějakém čase se před námi otevírá nádherná krajina plná palem, bambusových stvolů a rýžových políček, mezi kterými občas vykukují pravidelné kopečky porostlé žlutou trávou. Jsme na místě. Vystupujeme po strmých schodech na vyhlídku, kde se nabízí úžasný pohled na Čokoládové kopce. Téměř hodinu fotíme. Před námi probíhá za menší poplatek focení korejských turistů na koštěti. Necháváme si za sto pesos udělat podobnou fotku. Čokoládové kopce jsou skutečně úžasné, náš řidič nám však už naznačuje, abychom spěchali, protože okruh je ještě dlouhý. V rychlosti ještě nakupujeme nějaké suvenýry a pokračujeme dál. Cestou míjíme Man made forest z rychlerostoucí filipínské dřeviny.

Neuplyne mnoho času a přijíždíme do rezervace tarsierů. Vstup stojí jen pár drobných. Ve velké voliéře otevřené pro veřejnost je hned několik domestikovaných nártounů. Každý má svého osobního bodyguarda. Za dalším plotem pak žije na mnohem větší ploše asi 140 divokých tarsierů. Tam však už návštěvníci nesmí. Po pár desítkách metrů spatřujeme prvního nártouna. Sedí na tenké větvičce pod velkým listem a spí. Jen občas mírně pootevře oči, když v okolí zaslechne nějaký šramot, trochu popoleze a zase jde dřímat. Tomuhle prvnímu je prý sedmnáct let. Přesto není větší než lidská pěst. V noci loví hmyz a k ránu se vždy vrací na své stanoviště pod listem. Dozvídáme se, že mistr Yoda z hvězdných válek byl inspirován právě podobou tarsierů. Tento je mu skutečně podobný. Najednou něco zašramotí v křoví a nártoun se probouzí. Ukazuje nám své velké oči a my nepřestáváme fotit a natáčet. Pak pokračujeme k dalšímu a dalšímu, až jsme téměř na konci. Zde však přísná ochrana nártounů končí. Jeden z hlídačů nám totiž šeptem nabízí fotku s tarsierem na ruce za 1500 pesos. To je sice přísně zakázané, po chvilce přemýšlení nicméně přece jenom souhlasíme. V tu ránu se místní klučina začne chovat, jako by prodával drogy a rychle a opatrně začne vše organizovat. Chvilka čekání na vhodnou chvíli a už máme tarsiera na předloktí. Má hebké pacičky a prsty jako rosnička. Po pár desítkách sekund je zpět na větvi a hned zase usíná. My sice máme své fotky, ale současně máme pocit, jako bychom v obchodě ukradli pytlík bombónů. Ještě že jsou tihle tarsieři na braní do rukou zvyklí. Těm dalším za plotem se už podobné věci naštěstí nedějí. Opouštíme rezervaci, dáváme si čerstvý kokos, nakupujeme suvenýry a pokračujeme dál v cestě.

Dnes brzy ráno vyrážíme z Alona beach na korálový ostrov Balicasag. Před námi se prohání hejno delfínů, kteří vyskakují nad hladinu a kříží dráhu loďky. Náš dnešní lodivod je ještě chvilku stíhá a pak už přistáváme u břehů ostrova. Škoda jen, že dnes máme zamračeno. Se sluníčkem by fotky vypadaly úplně jinak. Dáváme si snídani v jediném resortu na ostrově a celé dopoledne jen tak lenošíme. Místní babky nabízí šperky, korále a perly trochu agresivněji než jinde, mají tu ale opravdu nádherné kousky za vskutku lidové ceny. Například náhrdelník z pravého červeného korálu je opravdu nádherný, takový jsme nikde na pevnině nesehnali. Po vynikajícím čerstvém red snapperovi na oběd vyrážíme šnorchlovat ke korálovým stěnám ostrova. Zde jsme opět jako v ráji! Nádherné korálové formace všech tvarů a barev, hejna obřích tuňáků, papouščí ryby, spousta sasanek s nádhernými klauny a kolem toho všeho se prohání obrovská kareta. Balicasag je skutečným korálovým rájem. Je vlastně takovou Mekkou potápění ve vodách kolem Boholu a Panglaa. Potápěčských site je tu hned několik, Světlana s Honzou se zde budou potápět zítra. Ti tady na Filipínách zůstávají ještě další týden a váhají mezi ostrovem Boracay nebo Siquijorem, kterému se přezdívá ostrov 'ohně a kouzel' a je to také - jak jinak - skvělá potápěčská lokalita. Trochu jim závidím! My se však už zítra přesouváme zpět na Cebu, kde budeme cestovat pro změnu na úplný jih ostrova za velrybími žraloky.

Všude na Malapasce, Boholu i Panglau plážoví obchodníci nabízejí nádherné šperky z pravých perel - bílých, růžových v různých odstínech nebo vzácných černých. Náhrdelníky, náramky, náušnice, prsteny, zkrátka všechno. Většinou si řeknou kolem dvou tisíc pesos, cena se však dá usmlouvat na osmset i méně. Některé šperky na Balicasagu jsme nakoupili dokonce za pouhých tři sta pesos. Balicasag bylo také jediné místo, kde nám nabízeli náhrdelníky z pravého červeného korálu. Přestože prodejci tvrdí, že perly pocházejí z moře a jejich dědeček se pro každou z nich musel hluboko potopit, tyto nabízené perly pocházejí většinou ze sladkovodních farem. Každá se v mušli vytváří přibližně deset let. Mořské perly jsou mnohem vzácnější a také dražší, mohou mít cenu až tisíce nebo dokonce desetitisíce korun za kus. Záleží hlavně na tvaru, velikosti a barvě. Mořské perly se od těch sladkovodních poznají pouze podle jediné věci - mají velmi drobné povrchové nedokonalosti podobné vpichům jehel způsobené kousanci od mořských ryb. Každý z nás má v batohu několik perlových náhrdelníků. Tady se dají pořídit opravdu levně. Kdybychom je doma prodali, hned máme na další dovolenou. Jejich cena na trhu se totiž může vyšplhat na desetinásobky až stonásobky pořizovací ceny tady na Filipínách.

Part V

Oslob – blízká setkání s mořskými obry

Dva dny nabité zážitky z Panglaa a Boholu jsou u konce a my jsme opět na cestě. Po dvouhodinové jízdě trajektem Ocean jet se znovu ocitáme v Cebu city. Tentokrát už potřetí. 'Královna jihu' je však spíše městem prachu, špíny, dopravního chaosu a slumů, kde se na ulicích válí bezdomovci, žebráci žebrají po kolemjdoucích a výrostci házejí kameny na autobusy. Jsou tu samozřejmě i krásné čtvrti, výsledný dojem je však poněkud rozpačitý. Neexistují zde žádné dopravní předpisy a za celou cestu jsem viděl pouze jediný semafor a dvě značky. Neustálé troubení znamená pozor, předjíždím, uhni nebo také pozdrav. Jeepneys se zde motají mezi autobusy, tricykly, jízdními koly se slunečníky i koňskými povozy. Nakonec se dostáváme na autobusové nádraží, odkud po pěti minutách vyrážíme směr Oslob. Autobusy odtud i zpět vyjíždějí každých třicet minut. Tentokrát jedeme místním neklimatizovaným - úplně postačí otevřená okna i dveře.

Do Oslobu je to tři hodiny jízdy, cesta ubíhá svižně a příjemně. Občas se v autobuse nějakým záhadným způsobem odnikud objeví prodejci s koláčky, výbornými banánovými chipsy nebo rýžovým chlebem. Ochutnáváme cosi, co vypadá jako sušená fritovaná chobotnice v těstíčku. Prodejce sice tvrdí, že to ovoce, nám to však chutí připomíná obalované škvarky. Na druhém balíčku je naštěstí nápis Chicharon crispy chicken a tak se konečně dovídáme, co to vlastně jíme. Po zhruba třech hodinách dorážíme do městečka Oslob. Ubytováváme se v resortu George and Jimmy´s, řízeném dvěma bratry. Jako prvního potkáváme Jimmyho. Přestože oba organizují výlety a vlastní stejný podnik, mají mezi sebou spory a nemluví spolu. Trochu svérázný byznys. Jeden řídí ubytování, druhý zase výlety.

Ubytování George and Jimmy´s v Oslobu je opravdu skvělé - za pouhých 800 pesos (necelých 400 korun) na osobu na noc máme hotový palác se skleněnými lustry, dřevěným schodištěm, dvěma koupelnami, obývákem s koženými sedačkami, počítačem a tv, wifi, kuchyní i bazénem. Seznamujeme se s Georgem, který vše zařizuje na zítřejší šnorchlování. Městečko Oslob je malinké - má pouze jednu ulici a není tu ani pořádná restaurace. Trochu mi to tu připomíná Palawan. Zdá se, ze jsme tu snad jediní cizinci. Všichni na nás hledí jako na zjevení a ukazují na nás prstem. Prolézáme místní shopy se vším haraburdím a nakupujeme lahve výtečného boracay rumu. Za pouhých osmdesát pesos celá lahev! Melounový je snad ještě lepší než kokosový. V kanceláři George and Jimmy´s si dáváme večeři, tricyclem za osm pesos na osobu se vracíme k ubytování a pomalu se chystáme na zítřek. Hned po příjezdu nám pustili krátké video s velrybími žraloky. Jsme opravdu natěšení a zvědaví, co zítřejší ráno přinese.

Městečko nebo spíše rybářská osada Oslob ležící na nejjižnějším cípu ostrova Cebu čelí v posledních několika málo letech nezvyklému náporu turistů. Důvodem je výskyt žraloka velrybího v místních vodách poblíž pobřeží. Na Filipínách existují pouze dvě místa, kde můžete žraloka velrybího pravidelně pozorovat. Tradičně je to lokalita kolem Donsolu na hlavním ostrově Luzon asi 500 km od Manily. Sem ročně zavítá přes půl milionu turistů z celého světa. Žraloci velrybí jsou zde přísně chráněni a blízký kontakt s nimi je povolen pouze na krátkou dobu a za velmi přísných pravidel. Dokonce i přístrojové potápění je v této oblasti zakázáno. Druhým místem s výskytem tohoto tvora je pak právě Oslob.

Žralok velrybí je unikátní živočich, který patří mezi velmi ohrožené druhy. Na celém světě se jeho populace odhaduje na pouhých 1000 jedinců. Je to stěhovavý druh dorůstající úctyhodných rozměrů. Dospělé zvíře může měřit až 18 metrů a vážit až 35 tun! V podstatě je žralok velrybí největší parybou na světě. Jeho naplno otevřená tlama může být velká až dva metry. Žralok velrybí se vyskytuje pouze v tropických vodách a narazit na něj při potápění je opravdovou raritou. Na mnoha místech světa bývá v určitém období pravidelně spatřován následujíc určité mořské proudy. Navzdory svému rodovému názvu se živí pouze planktonem. Je to mírumilovný, hravý tvor milující pozornost.

Na Filipínách se žralok velrybí vyskytuje pravidelně pouze v Donsolu a nově je jeho výskyt zaznamenáván také v Oslobu, kde se zdržuje trvale. Zatímco v Donsolu jej stoprocentně potkat nemusíte, Oslob láká turisty především jistotou jeho pozorování. Důvodem je jeho umělé přikrmování krevetami místními rybáři. Ač se to zdá být jakkoliv nepřirozené a ač vědci tuto činnost rybářů často zavrhují jako nevhodnou, jelikož narušuje přirozené potravinové vzory, v Oslobu se velrybím žralokům líbí a samotní ochranáři nakonec připouštějí, že přes všechny šedé zóny kolem turistického pozorování žraloka velrybího nakonec tohle vše přece jen přispívá k jeho ochraně v kontrastu s jeho nelegálním zabíjení v některých oblastech Pacifiku.

V Oslobu platí pro pozorování žraloků podobná pravidla jako v Donsolu, zde jsou však přece jen o něco málo benevolentnější a tudíž se se žraloky velrybími můžete pod dohledem pořadatelů dokonce i potápět. Na žraloky je přísně zakázáno sahat, jakkoliv je omezovat v pohybu a přibližovat se k nim na vzdálenost menší než čtyři metry. Žraloci jsou ovšem tvorové zvědaví a občas si některého turistu spletou s rybářem nabízejícím potravu a připlují k němu čelem téměř na dosah ruky. Samotní rybáři si zde s nimi během krmení často hrají a hladí je. Zdá se, že to žraloky nikterak neobtěžuje a naopak se jim to líbí. Na Filipínách se žraloku velrybímu říká butanding, pouze na ostrově Cebu bývá označován jako tuki.

Rybáří v Oslobu uměle přikrmují asi devět až dvacet jedinců a udržují je tak stále na jednom místě. Krmení probíhá vždy ráno mezi šestou hodinou ranní a končí v jednu odpoledne. Žraloci následují malé rybářské loďky bankas a jsou lákání k loďkám zvědavých turistů. Ti je zde mohou vidět z bezprostřední blízkosti přímo z loděk, těm odvážnějším je pak dovoleno si s nimi krátce zaplavat a vyfotografovat se s nimi. Focení s bleskem je přísně zakázáno a doba pobytu jedné loďky pro cca 6 lidí kolem žraloků nesmí přesáhnout 45 minut.

Tento prazvláštní druh ekoturistiky, praktikované mimo jiné také na jiných místech na světě (např. na Ningaloo útesu v Austrálii), přinese ročně do ekonomiky Filipín obrovské sumy peněz a nabízí také mnoho pracovních míst pro místní. Pro porovnání s útesem Ningaloo je to však pouze zlomek ceny, kterou přítomnost velrybích žraloků dokáže vydělat – v samotném Ningaloo jsou totiž lidé schopni utratit až osm milionů amerických dolarů za pouhé dva měsíce jen proto, aby žraloka velrybího spatřili.

Dnešek je naším posledním dnem na Filipínách. Probouzíme se do slunečného rána a místo watching TV hodláme provozovat whale shark watching. Necháváme se přepravit na pláž, kde snídáme a pak už začíná čtyřicetiminutový program. Nejprve musíme podstoupit základní instruktáž, kde se dovídáme, co si můžeme a co naopak nesmíme ke žralokům dovolit. Nesmí se k nim přibližovat méně jak na čtyři metry a při jejich eventuelním přiblížení je na ně přísně zakázáno sahat nebo je fotit s bleskem. Malou loďkou asi pro pět lidí se necháváme odvézt jen asi třicet metrů od pláže, kde už hladinu proráží jedna z obřích hřbetních ploutví. Rybáři na malých loďkách lákají žraloky k turistům do oblasti označené bójkami. Žraloci vystrkují hlavy nad vodu, chytají krevety a vydávají radostný pískavý zvuk podobně jako delfíni. Skáčeme s ploutvemi do vody a první věc, kterou vidíme je obří žraločí hlava s bezzubými čelistmi a malinkatýma očima. Dva žraloci se zastavují na místě a nechávají se krmit. Opodál připlouvají další tři následující rybářské loďky. Ve vodě je horší viditelnost, ale nakonec jeden ze žraloků připlouvá přímo k nám a nechává se při krmení fotit zblízka. Je téměř na dosah ruky. Úžasný zážitek! Přes jeho úctyhodné rozměry je vidět, že je to mírumilovný tvor.

Part VI

Poslední dny

Opouštíme velrybí žraloky, v rychlosti balíme a chytáme první projíždějící klimatizovaný autobus Ceres liner. Uvnitř je jak v ledničce. V tv běží film skála. Po třech hodinách přijíždíme opět do Cebu (počtvrté) a taxíkem se necháváme vysadit u obřího obchoďáku Ayala mall. Má čtyři patra nad zemí, dvě pod zemí, venkovní část s restauracemi a nádherné venkovní zahrady. Hned na začátku jsme se tu všichni ztratili. Celé hodiny a hodiny se zde touláme a procházíme nespočet obchodů. Nakupujeme zde mimo jiné nejlepší sušená manga 7D za 50 pesos. Jinde stojí trojnásobek. Po několika hodinách nákupní horečky vyrážíme na letiště, vyzvedáváme z úschovny bundy, šály a ostatní zimní věci a pokračujeme směr Soul. Tentokrát trvá let pouhé tři a půl hodiny.

Na Incheonu přistáváme v šest hodin ráno. Ihned se odbavujeme, měníme každý asi padesát dolarů na jihokorejské wony a spěcháme na meeting point, odkud máme domluvený u soukromé společnosti All4U Korean tour krátký výlet do Soulu. Nastupujeme do černého, zbrusu nového Hyundai, kde máme k dispozici dokonce wifi. Prodíráme se dopravní špičkou a průvodce cosi vysvětluje. My však do jednoho únavou usínáme a s průvodcem si povídá akorát Romča ze spaní. Probouzíme se až v Soulu, kde krátce snídáme. Průvodce nám sděluje základní informace o městě a zmiňuje i novou, čerstvě zvolenou jihokorejskou pravicovou prezidentku Park Geun-hye. Oba její rodiče byli zastřeleni, její otec byl rovněž prezidentem.

Přesouváme se ke královském palácovému komplexu Gyeongbokgung. Průvodce nám říká, že zde vládlo 27 králů. Poslední dva byli otráveni Japonci. Rovněž poslední královna byla zavražděna stejnými okupanty. V dobách, kdy byla Korea kolonií Japonska došlo též k masivnímu poškození mnoha chrámových komplexů, ty však byly zrestaurovány. Barevné střechy obřích bran paláce jsou v ostrém kontrastu s okolními mrakodrapy. Vstupujeme hlavní branou, kupujeme lístky za 3000 wonů - asi tři dolary - a procházíme část komplexu s královským sálem a opodál stojící muzeum. Stíháme ještě krátký ceremoniál příchozích strážců brány a následně vyrážíme směr downtown Seoul. Nabízejí se dvě možnosti - buď vidět nově zbudovanou čtrť Gangnam, která je ale daleko a nebo si projít jinou nákupní čtvrť Myeungdong – ta je prý lepší pro nakupování. Procházíme hlavni třídou se stovkami obchodů a stovkami cedulí v korejštině. Zvláštní je, že většina obchodů zde otevírá až v deset nebo jedenáct hodin. Běžná pracovní doba je od devíti do šesti každý den. Mezi mrakodrapy se najednou objevuje slavná Soul tower. Na víc čas nemáme, celkem trval výlet do Soulu necelých šest hodin. Odesíláme pohledy, dáváme sprchu v relax zóně a už musíme zase pelášit. Náš boeing 777 je nachystaný k odletu. Čeká nás asi dvanáctihodinový do Prahy. V letadle opět ihned usínáme. Poslední dny byly plné přesunů a cestování. Během tohoto posledního letu se o nás opravdu vzorně starají. Jedli jsme snad pětkrát a letušky neustále nalévají nejrůznější nápoje a výborné víno. Naše čtrnáctidenní cestování končí.

Z Filipín se vracíme opálení, nabití energií a zážitky, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Celkem jsme navštívili osm ostrovů - Mactan, Cebu, Malapasku, Calangaman, Bohol, Panglao, Balicasag a Sumilon, bydleli jsme na pěti různých místech, zažili jsme tu pravou exotiku, potápěli se a šnorchlovali na korálových útesech, plavali s velrybími žraloky, váleli se na bílých plážích pod palmami, koupali se v neuvěřitelné modři, popíjeli Boracay rum a ochutnali místní jídla, okusili nejrůznější ryby, zažili ruch velkoměst i poklid starobylých chrámů, viděli jsme Čokoládové hory, hady vodnáře, vzácnou chobotnici, která umí napodobovat rejnoky nebo hady, fotili jsme se s tarsiery, potápěli se s obřími liškouny, viděli létající ryby i delfíny, prošli jsme se po provazových mostech, proletěli se na koštěti a přejeli na kladce hlubokou rokli, cestovali jsme letadlem, trajektem, loďkami bankas, minivanem, vanem, pickupem i tricyclem. Zkrátka zážitků na celý život. Některé věci jsou prostě k nezaplacení. Rádi bychom na Filipínách zůstali ještě déle a poznali další místa, na to by však bylo potřeba mnohem víc času. Snad zase někdy příště. Proto teď nezbývá nic jiného než se rozloučit - třeba písničkou Bye bye love z plovoucí restaurace na řece Loboc. Babai Filipíny!

POZNÁMKA K UBYTOVÁNÍ

Letos jsme na Filipínách bydleli rovnou na několika místech. Většinou jsme měli vše zamluvené dopředu přes internet, není však problém kdekoliv najít ubytování přímo na místě. Drahé a známé oblíbené rezorty bývají v hlavní sezóně většinou plné, vždy se však najde spousta pěkného ubytování střední kategorie přímo na pláži a nebo jsou k dispozici tradiční chatičky kubo na kůlech, které jsou opravdu levné – cca kolem 500 pesos na noc celá chatka. V nich sice nenajdete klimatizaci, větřák však většinou bohatě stačí. Dražší rezorty mají většinou klimatizaci a téměř všude najdete wifi zdarma – to platí i pro nejrůznější plážové restaurace.

Ihned po příletu na Cebu international airport jsme nocovali na ostrově Mactan, na kterém letiště leží, v hotelu Park hill – ubytování asi za 200 Kč na osobu včetně snídaně. Žádný luxus, ale na přespání to stačí. Výhodou je naprostá blízkost od letiště, taxíkem jste zde za pár minut. Všude kolem je však spousta jiného, hezčího a přitom ne o moc dražšího ubytování.

První den na Malapasce nebylo volné ubytování Angelina ani Tepanee, které jsme měli původně vyhlídnuto, proto jsme si na první noc zabookovali Blue corals – velký hotýlek v modrých barvách postavený tak trochu v koloniálním stylu filipínsko-německým párem. Opět je zde wi-fi, dokonce i malá knihovna a dá se zde nakoupit spousta užitečných předmětů jako jsou opalovací krémy, hygienické potřeby, šátky a čepice i jiné věci, které se mohou hodit na pláži i na výletech. Blue corals má předsunutý bar, kde lze během večerních happy hours poslouchat nejnovější hity evropských hitparád, sledovat západ slunce a u toho si dát něco z jídelníčku nebo si jen vychutnávat čerstvé mango. Blue corals je hned první resort na Bounty beach, jen pár kroků od Logon beach, odkud zpravidla vyplouvají loďky směr Maya a zpět. My jsme v Blue corals nocovali v plážových bungalovech na internetu označených jako duplex. Opět žádný luxus a pouze hlučný větřák, ale na jedno přespání za nějakou tu stokorunu to stačí. Pokoje v hlavní budově jsou hezčí, my jsme však pro delší pobyt hledali něco stylovějšího.

Podle mého názoru nejstylovějším ubytováním a současně jedničkou dle Tripadvisoru na Malapasce jsou jednoznačně chatičky Tepanee. Jsou to typické chatičky se střechou z palmového listí, mají klimatizaci , pěknou koupelnu, terasu s ratanovým gaučem a hlavně – je zde soukromí – což není v resortech s terasami vystrčených přímo na Bounty beach úplně běžné, protože zde kolem prochází spousta lidí. Navíc má toto ubytování spolu s levnějšími chatičkami Logon a Angelinou malou soukromou pláž s barem, masážním altánkem a lehátky. Výhodou je, že zde neotravují prodejci korálků a perel ani místní děti. Na Bounty beach je to odtud pár minut chůze. Některé chatičky jsou přímo nad malou soukromou pláží s nádherným výhledem, jiné jsou ukryté v zahradě, některé pokoje jsou v dvoupatrovém domku, další mají velkou terasu na srázu s mohutným placatým banánovníkem a některé jsou umístěny poblíž restaurace Angelina s výhledem na Logon beach. Opravdu těžko říct, která chatka je lepší, všechny mají něco do sebe. Rovněž jednodušší chatičky Logon spadající pod stejný management nevypadají vůbec špatně – většina zaujímá dokonce nejlepší místa nad pláží s výhledem na záliv i úchvatné západy slunce.

Naše hlavní ubytování Angelina beach, ve kterém jsme strávili nejvíce času jsme na internetu našli čirou náhodou. Angelina je italská restaurace v těsné blízkosti Tepanee přímo na pláži Logon. Ubytování i restaurace jsou postavené ve stejném stylu, takže do celého komplexu s Tepanee a chatičkami Logon nádherně zapadá. Angelina má pouze tři pokoje. Dva přímo nad restaurací a jeden v zahradě. Další se ještě staví. Narozdíl od Tepanee je Angelina luxusnější, prostornější, se snídají a není o moc dražší. Mohou se zde ubytovat až čtyři lidi. My jsme měli prostornou Casuso room – klimatizace, krásná koupelna, balkón, stylový nábytek, dřevěná podlaha a dokonce malý obývák s širokou LCD TV, wifi, přehrávačem DVD a knihovnou. Snídaně jsou servírovány ve stejnojmenné restauraci, která je na ostrově vyhlášená svou výtečnou italskou kuchyní. Ceny jsou pouze o málo dražší než jinde na ostrově. Klientela je – jak jinak – vesměs italská. Večer donesou na pláž další stoly a probíhají zde večerní siesty s grilováním. Můžeme jedině doporučit. Cena je něco kolem 2700 pesos za pokoj.

Druhá polovina naší výpravy bydlela na Malapasce v rovněž krásném ubytování Legend přímo uprostřed nádherné Bounty beach. Ceny byly jen o něco málo dražší, ale je zde soukromí, velký bazén a výborná hotelová restaurace na pláži. Jediný problém byl občas s obsluhou, která trochu vázla. Odtud jsme většinou jezdili na výlety loďkou okolo ostrova nebo na nádherný Calangaman. Na pláži je mnoho diving center a příjemných restaurací. Některé servírují večeře formou švédských stolů a můžete si též vybrat svou vlastní rybu a jiné mořské plody, které vám zde na přání připraví na grilu. Oblíbili jsme si též Mabuhay restaurant na samém začátku Bounty beach hned vedle Blue corals. Mimochodem – láhev boracay rumu lze koupit v malém obchůdku poblíž ubytování Slam´s garden na konci jediné uličky za plážovým ubytováním lemující celou Bounty beach, za 150 pesos.

Velmi levné chatky Dano beach resort se nachází na nejkrásnějším – severním konci Bounty beach uprostřed palmového háje stranou od většiny ubytování na hlavní pláži. Zde je klid a je to asi nejhezčí místo pro focení pláže na Malapasce. Některé chatky jsou dokonce klimatizované. Žádný luxus to sice není, ale bydlet za cca stokorunu na pohádkové pláži rozhodně není k zahození.

Během našeho poznávání ostrova Bohol jsme byli ubytovaní na ostrůvku Panglao, poblíž slavné Alona beach, kde se nachází většina ubytování v oblasti, včetně velkých resortů. My jsme bydleli v levnějších chatičkách Bananaland. Ubytování opět základní, starší a jen s větřákem, ale spali jsme zde jen tři noci a ve dne jsme byli na výletech, takže nám to stačilo. Sousedi zde ale měli problémy se zlodějem, který jim vlezl v noci do chatky otevřeným oknem, zatímco spali uvnitř. Bananaland je tak trochu bokem od pláže a má velkou, v noci neosvětlenou zahradu, takže zámek kufru přes nějaký popruh nebo řetěz k nábytku není od věci. Druhá půlka výpravy si našla ubytování opět až na místě a přespávali v pěkném resortu Oasis s bazénem – v těsném sousedství Bananaland, pouhých pár kroků od Alona beach, na které máte večer pocit, že jste se ocitli někde na Bali – restaurace, bary, ryby, masáže, obchůdky se suvenýry – po celé délce pláže.

Poslední ubytování ve městečku Oslob na jihu Cebu, kam jsme jeli za velrybími žraloky, předčilo všechna naše očekávání. Tady na konci světa jsme žádný luxus nečekali a opět jsme zde strávili jen jednu noc. V George and Jimmy´s nás čekalo příjemné překvapení ve velkém stylu. George nás totiž za 2000 pesos na pokoj ubytoval v prostorném honosném sídle postaveném v koloniálním stylu, kde kromě nás nikdo jiný nebyl. Měl jsme tu k dispozici dva pokoje, bazén s výhledem na moře a obrovskou halu s masivním schodištěm, kuchyní, obývákem s koženými sedačkami, počítačem a velkou LCD TV. Jak nám majitelé sami řekli – mohli jsme využívat veškeré vybavení domu. Na pláž se žraloky nás osobně odvezli menším pikupem. Tady se nám opravdu líbilo. Jen koupelna nebyla ještě zcela hotová a poněkud improvizovaně vybavená. V místních obchůdcích koupíte Boracay rum za 80 pesos – teda ceny jako na Palawanu. Vůbec Oslob svým charakterem Palawan dost připomíná.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgjprf9YFk

Filipíny 2013

17.03.2013
Komentáře
13
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Neregistrovaný uživatel
15.08.2014 19:18 78.45.92.***
sen  

I my pojedeme v lednu a na ta samá místa.Také by mě zajímali náklady na tu vysněnou dovču-nemůžu se dočkat

  • Anonym (4)
Peca
24.12.2013 23:56 77.48.59.***
náklady  

Ahoj. nakolik tě prosím vyšel celý výlet vyšel? my bychom rádi jeli na 3-4 týdny, spíše na 4 když už tam budem, a rádi bychom měli představu na kolik to muze vyjít, je mi jasné že každý utrácí jinak, ale aspon pro představu? a ještě jak dlouho jste tam zůstali? díky

  • Anonym (3)
  • Anonym (4)
Neregistrovaný uživatel
25.11.2013 21:57 90.176.245.***
Re: suvenýry + foťák  

Omlouvám se, že jsme to četl až teď. Foťák byl Olympus TG820 ... mušle se vyvážet nesmí .. ale šperky a náhrdelníky z perel jsme vyvezli bez problémů jako suvenýry, na to se nás nikdo neptal a taky jsme se o tom nikomu na letišti raději nezmińovali, ale zakázané to nebylo.

Monika
14.10.2013 09:02 81.90.244.***
Re: Lehka kritika:-))  

Světluško, nemáte prosím nějaký odkaz na Legend za 2200? Nachází mi to jen samé o dost drazší :-( Myslíte 2200 našich nebo filipínských? :-)

děkuji

  • Anonym (1)
  • Anonym (4)
Lucka
10.07.2013 09:09 78.156.157.***
suvenýry + foťák  

Ahoj, krásně napsaný cestopis. Mám dotaz - jak je to s vývozem takových věcí, jako jsou mušle a zmiňované perlové šperky z Filipín? Potom bych se chtěla zeptat jakým foťákem jste dělali podvodní snímky. Díky za odpověď.

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Martin221 13.04.2013 10:35
Re: Počasí  

My byli až začátkem března a ze čtrnáct dnů nám pršelo jen dva dny na Malapasce, takže pohodička :-)

Ramoon 30.03.2013 00:19
 

Cestopis a fotky super. Urcite super zazitky. Co se tyce snorchlovani a potapeni tak v okoli Negros(ostrov Apo) je asi jedno z nejlepsich snorchlovani na Filipinach. Shodli jsme se tam s turistama ze se to dalo prirovnat k rudemu mori, opravdu super.
Takze pokud jeste mate jeste chut v budouctnu na Filipiny, tak moznosti mate jeste dost ;-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Milan
25.03.2013 12:37 217.66.165.***
Počasí  

Jaké tam bylo počasí. V lednu až březnu na Cebu a okolí údajně přes den velmi
často prší.

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Martin221 22.03.2013 11:27
Re:  

Co se týče šnorchlování, většina exotických destinací se s Egyptem nedá moc srovnávat. Snad jedině Maledivy. Na Filipínách samozřejmě krásná místa pro šnorchlování jsou, není to však většinou přímo u břehu. Většinou jde o nějaké menší ostrůvky s nějakým tím dražším resortem nebo se musí zaplavat nebo zajet loďičkou ke korálové hraně. Na Palawanu v okolí El Nida je šnorchlování slabší, snad jen okolo ostrova Pangalusian jsou opravdu krásné korálové zahrady. Na Malapasce si moc nezašnorchlujete. Lepší jsou korálové hrany na ostrově Panglao - třeba u známé BBC beach před hotelem Bohol beach club a opravdovým rájem pro šnorchlisty i potápeče je pak ostrov Balicasag kousek od Panglaa. Šnorchlování by nemuselo být špatné také v resortech v okolí Puerto Gallery na Mindoru.

  • Anonym (4)
RomanMr 20.03.2013 20:13
 

Super cestopis, právě se rozhoduji po letošním Thajsku kam jet příští rok a Filipíny jsou jedním z favoritů. Jelikož jenom šnorchluju, zajímalo by mě, jaké je to tam třeba pokud to porovnám s Egyptem (Thajsko bylo přece jen o dost slabší).

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Martin221 18.03.2013 10:10
Re: Lehka kritika:-))  

Ok :-) Opravíme upřesníme :-P :-)

Svetluska
17.03.2013 23:39 37.188.239.***
Lehka kritika:-))  

Wau:-) jsi fakt skvely..krasne napsane:-)klobouk dolu..jen pro upresneni Legend je na ostrove nejexklusivnejsi a levnejsi nez Angelina:-)a ten bazen..uf:-) a v mori se da krasne plavat hned naproti:-)zatimco u angee a tepanee sice soukroma plaz ale jaka?:-)zadna hloubka..zadne plavani..mno proste na Legend za 2200 nenechame dopustit:-))a obsluha vazla jen pro nektere:-) asi dle vzajemnych sympatii:-)mno a mela bych jeste par malickosti..ale o tom potom;-) 8-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze